Divadelní spolek v roce 2012

 

Vždyť víte, jak to chodí… Jednoho krásného dne se sejdete na radnici, tam vám položí pár otázek, odpovíte „ano“, protože je tam plno lidí a nechcete zdržovat, a když všichni odejdou, člověk kouká, a je ženatý! A má to na doživotí!

Ano, a přesně tak to chodí, jen to náš Edmond Pontagnac konečně řekl nahlas a přede všemi. Zasvěcení samozřejmě vědí, že Edmond je hlavní hrdina jubilejní desáté hry našeho divadelního spolku Ťululum. Je to tak, ochotnické divadlo se do Plánice vrátilo už před deseti lety a ještě den před premiérou hry Ťululum nikdo z nás nevěřil tomu, že toto výročí bude úctyhodně a důstojně oslaveno. A ono se tak stalo, týden po premiéře jsme ve Spolkovém domě přivítali neuvěřitelných dvě stě diváků! Georges Feydeau to prostě dobře napsal a my jsme to prostě podle všeho dobře zahráli.

Rok 2012 byl pro spolek zásadní ve více věcech. Přibyli noví herci, velice se ujal a úspěch slavil nápad natáčet na jednotlivá představení videoupoutávky, navštívili jsme nová místa a navázali nová přátelství.

Nejen pro nás byl totiž rok 2012 jubilejní. Aniž bychom to tušili, přesně před 200 lety se v Plánici narodil Antonín Čechoslav Fikar, který později působil jako farář a starosta v Nadějkově. Na jeho počest tam dnes funguje Divadelní a osvětový spolek Fikar, který si nás našel a nabídl nám výměnný obchod – my u vás, vy u nás. A tak jsme prožili dvě krásné a neopakovatelné soboty ve společnosti nových přátel, kteří jsou z úplně stejného těsta jako my a nepojí nás tedy jen plánický rodák. Smysl pro humor, herecký talent, nadšení pro divadlo a pro legraci všeobecně, to všechno zafungovalo prakticky hned. U příležitosti návštěvy jejich souboru u nás jsme dokonce oprášili kroje na Staročeskou svatbu, naše uvítání písní, chlebem a solí se setkalo s velkým úspěchem. Zrovna tak jsme byli my nadšení z jejich představení Černá komedie. A jelikož se tento článek jistě dostane až do Nadějova, dovolte mi poslat tam srdečné pozdravy. Těšíme se na další setkání, Jardo, Zdeňku, Kubo… Těšíme se na vás všechny a stále vzpomínáme!

S naším představením jsme samozřejmě zavítali jako vždy do Bolešin, Újezda, Předslavi, Myslíva a nově například do Kolince. Dokonce jsme se v květnu s naší hrou vrátili zpět do Plánice, kde si ji naši skalní fanoušci nenechali ujít a byli stejně nadšení jako v únoru. Možná i víc! Měli jsme naplánováno i několik dalších míst, bohužel zdravotní problémy v souboru způsobily to, že se naše derniéra odehrála už koncem května na klatovské Hůrce a to, aniž bychom tušili, že hrajeme naposled. Ale bylo to i tak skvělé rozloučení se skvělým publikem.

Ještě pořád přemýšlíme, čím to, že se hra o všemožných manželských záletech, pomstychtivých plánech zhrzených manželek a nenapravitelných proutnících s nespočteným množstvím bláznivých situací stala tak oblíbenou. Možná se v ní někdo našel, zcela jistě ale funguje přítomnost známých tváří z Plánice i okolí, díky nimž se často na pódiu děly neuvěřitelné věci.

Z původního souboru se na všech deseti hrách podíleli pouze dva herci – ostřílení profíci Honza Roub jako Arnošt Rédillon a Milan Novák jako major Pinchard. A nejen oni táhli pod naše pódia tolik lidí. Existuje snad někdo, kdo si na první pohled nezamiloval okouzlující a roztomilou hluchou Myšku Jožinu Pláničkovou nebo bláznivou Angličanku Maggy Janinu Kovandovou? A dovolím si i trochu poškádlit ty, co se neodhodlali na hru vyrazit, přišli jste také o svlékací scénu Jindry Gregory nebo o skutečně strhující bitku přímo na pódiu, kde jsme se postupem času rvali každý s každým. Přiznejme si, občas se i odbočilo od scénáře a vznikaly tak nové a nečekané situace, o kterých se ještě dlouho mluvilo a my na ně strašně rádi vzpomínáme. I na různé podvrknuté končetiny, vyhozená ramena, odřená kolena nebo na cucky roztrhanou košili záletníka Edmonda.

Sezóna to byla vážně krásná a nebojte, bude další! Na tomto místě je ale nutné také děkovat. V první řadě divákům v první řadě i všech řadách za tou první a na všech místech, kde jsme hráli. To VY jste nás „nakopli“ k tak skvělým výkonům. Právě potlesk je ta největší motivace a každý úsměv, který jsme na vašich tvářích vykouzlili, je krásnou odměnou za tu dřinu spojenou s přípravami, cestováním… Je toho hodně a je to často náročné. Naše poděkování samozřejmě míří také k Petrovi Masnému za výběr hry i návrh kulis, Alence Mrázkové za nejen kadeřnickou pomoc, Jirkovi Kováříkovi z hospody U Bohouše za spolupráci při propagaci upoutávek, panu faráři za možnost zkoušet na faře (často i dlouho a těžce), našim rodinám za trpělivost a jednoduše všem, co se na hře jakýmkoli způsobem podíleli, co se týče kostýmů, rekvizit, scény… Prostě děkujeme za to, že divadlo má v Plánici tolik příznivců a pomocníků, a tím pádem je jeho budoucnost velmi nadějná.

Co říci závěrem? Doufám, že ve vás naše bláznivá komedie kromě hezkého zážitku zanechala také třeba nějaké ponaučení, na pódiu jich ostatně zaznělo spousta. Například, když už s hluchou do opery, tak leda na Němou z Portici. A pamatujte, žena, která podvádí, neposílá pozvánku. Když jste v ráži, skromnost stranou a pozor na to, kdyby se vám zdálo, že vám vypadaly všechny zuby, to znamená smůlu.

My vám ale přejeme spoustu štěstí a zdraví do roku 2013 a zůstaňte nám věrní!

Za Divadelní spolek Plánice Ivana Roubová